Platoteles

Platoteles byl řecký filozof a žil přibližně v 5. století před naším letopočtem. Stál u zrodu konceptu reálného neskutečna (πραγματικός ανύπαρκτο).

Platotelův pes

„Zanecháš-li psa za soumraku v jeskyni,
bude tato za úsvitu prázdná.“
řecký filozof Platoteles,
čerpáno z Apollodórových kronik

(Odpor je zbytečný, 2012)

V této úvaze se autor ptá, zda pes vydává zvuk, když v jeskyni není nikdo, kdo by ho slyšel.

Platotelovo číslo

Platotelovo číslo je celé číslo v otevřeném intervalu mezi jedničkou a nulou.

Úryvky z textů

V sedmnáctém století, se Jan Jeroným Skriptorius (český humanistický učitel a vzdělanec, literární duch Spolku přátel krásného slova) pokusil z prachu zapomnění vytáhnout Platotelovo pojednání o reálném neskutečnu. Ještě ve věku téměř osmdesáti let živě korespondoval s Bohuslavem Balbínem ve snaze oživit Platotela v duchu Komenského pansofistické vědy, díky čemuž se nám dochovala jediná písemná zmínka o existenci tohoto starověkého génia. Skriptorius ve svém bádání dospěl k závěru, že Platotelovým žákem nebyl nikdo jiný než známý filozof Sokrates, a to na základě sporu, který vedl se svým současníkem Démokritem o tom, že svět je stvořen z nedělitelných atomů. Sokrates mu tehdy – v duchu svého dějinami neprávem zapomenutého učitele – kontroval výrokem: „Milý příteli, tvrzením o nedělitelném atomu si stavíte hranice svého uvažování a bráníte tak moudrosti v rozvoji. Radím vám – rozbijte pojem atomu a sledujte, co se stane.“ Démokritos tehdy zvolal: „To je nemožné, to vylučuji, tvrdím, že atom je základní a nedělitelný!“ A Sokrates rozmluvu uzavřel typickým platotelovským způsobem: „Ano, souhlasím, že je to logicky nemožné. Ale na základě vlastního myšlenkového poznání s přesvědčením tvrdím, že se to rozbíjení děje. Dokonce nutně z mého výroku samotného – díky principu přebujelé jistoty – plyne, že každý atom je rozbitelný!“

Příliš odvážná slova, že? Škoda, že k nám nikdy nedoputovala přímo, jen se jejich odraz zrcadlí v díle jiného antického velikána – Platóna (a snad i díky podobě jmen obou filozofů splývají). Stopy Platotelových myšlenek lze spatřit i u filozofa Herakleita. Asi není náhodou, že jedna z Herakleitových přezdívek je „plačící filozof“; jak také jinak lze lidsky reagovat tváří v tvář vůči realizujícímu se neskutečnu…

Herakleitův výrok „Cesta nahoru-dolů, jedna a táž“ dobře vystihuje podstatu platotelovského myšlenkového obratu, který je nutný, chce-li čtenářstvo přijmout poznání, že příběhové zápletky v knize, kterou držíte v rukou, jsou právě svojí neskutečností na nejlepší cestě k tomu, aby se staly reálnou součástí našich životů.

(Odpor je zbytečný, 2012)

Učený Platoteles, přecházeje mostek v Efesu, svlékl plášť a řízu svoji, zul sandály a učiniv to, skočil sobě do vod řeky. Kdyžtě byl poté na břeh vyplaval, podivovali se lidé jemu. i pravil Platoteles šedovousý: „Prozíravým kdo jest, zná, že vždy nastoupí nejhorší z možných výhledů. Tím jestiť pro chvíli tuto smočení se v proudu, nehodou způsobené. Předejdu-li pravděpodobnosti nejvyšší tak, že ji přijmu a za svoji vezmu, šetřím čas i oděv.“

Smáli se Efesané a vesele kráčeli přes mostek, rozprávějíce. Tu prolomila se lávka pod nohama jejich, a mnohé pak potrápil prudký říční tok.

Jan Jeroným Skriptorius, příběhové Mudrců, vytiskl Tobiáš Hůla v Pardubicích roku 1679

(My jsme vám to říkali, 2014)

Ilustrace: Jaroslav Svoboda, 2012