Ferda Špica
Digitálně dementní (viz heslo na Wikipedii) mladík, profesí SLIZ. Nejprve pracuje v Obchodním domě Ráj (povídka TIRAN v Ráji ve sbírce Už je to tady), později zkouší zurčet videa na Instadrumu, načež se opět vrací k práci SLIZa v supermarketu Alert v Severní Lípě.
„No jo no,“ povzdychl si Ferda. „On ten VRR je super, když mi na chodník promítá šipky, abych šel nejkratší cestou z práce, ale občas je to i vopruz.“
Odmlčel se. „Já jsem… no, slyšel jsem třeba, jak se… nějaký kluk zakoukal na rajcovní holku, no a vizor mu hned ukázal její profil na facekuku, a zvýraznil, že je nezadaná a nabídl mu rezervaci lístků na koncert její oblíbené kapely. Jenže pak okolo něj poskakoval celou směnu v obchodě MOR, co vypadal jako mluvící bakterie a vnucoval mu mast na pohlavně přenosnou vyrážku.“
Babička červenajícího se vnuka hned prokoukla a s pobaveným výrazem mu poradila: „Protože sis ho neuměl udržet na uzdě. Musíš si příště vypnout propojení s nanogelovými poutači…“
(Už je to tady, 2021)
Je vnukem Heike Špicové, bývalé programátorky z JZD Smržovice proslaveného svými počítačovými systémy v osmdesátých letech.
Jako absolvent vyšší odborné školy nastupuje na pozici SLIZa do Obchodního domu Ráj a v té době ještě chodí s Normou Vostrou. Seznámili se během hraní edukativní online hry o etice World of Thanks. Ferdovi se ve hře nedařilo a zasekl se na první úrovni, takže nemohl ostatním děkovat pokročilými způsoby z vyšších levelů. Jenže právě spolužačce Normě jeho prosté gesto imponovalo.
Na Štědrý den první rok po svém studiu se v Obchodním domě Ráj setkává se svým oblíbeným instadrummerem Stejskym.
Příští léto po vánočních událostech v OD Ráj jede na slavnost do Severní Lípy, kde se opět setkává se svým oblíbeným instadrummerem Stejskym i svojí expřítelkyní Normou.
Nakonec se usazuje v Severní Lípě, kde zůstává pracovat v místním Alertu.
Ukázky z textů
Hustý travnatý koberec se vlnil v lehkém vánku, na stromech cvrlikali ptáčci a vzduch voněl jarem s aromatem jarní svěžesti. Oni dva kráčeli udržovaným parkem kolem zámecké obory a drželi se za ruce. Sobi a jeleni kolem nich okusovali houby, byla to dokonalá romantika, perfektní rande.
„Vydrž, Normičko, už tam budem,“ uklidňoval pětadvacetiletou dívku o chlup starší Ferda Špica.
„Tenhle plac tě položí na lopatky.“
Norma Vostrá se na něj rozverně podívala a odpověděla: „Já jsem myslela, že mě na podlahu chceš složit ty sám!“
Ferda se lačně usmál, ale než ji mohl odvést a povalit do trávy, zkřížil jim cestu jeden z jelenů se slovy: „Prosím vás, kde bych našel saponát na nádobí?“
Mladík přepnul Vizor Rozšířené Reality na přirozenou realitu, odehnal nanogelové sněhové vločky, které se snášely ze stropu, a narovnal si tričko. Nápis na jeho hrudi POMÁHAT A SLOUŽIT hrál všemi barvami. Pak odpověděl: „Hned ve vedlejší uličce.“
Starý tělnatý muž s pleší přikývl.
„Jděte podle vůně jarní svěžesti a najdete to,“ dodal Ferda, když stařík stále zdvořile vyčkával se stejně zmateným výrazem. Poté ještě zamrkal do svého vizoru třikrát pravým a dvakrát levým okem.
Hned nato se pana Vorlíčka ujal přivolaný firemní abot s falešnými sobími parohy a červeným svítícím nosem: „DOVOLTE, ABYCH VÁS TAM ODVEDL.“
Důchodce poděkoval a vydal se s abotím asistentem za roh.
„Dělej, než ti skončí pauza a budeš muset řešit tunu takových dotazů,“ pobídla Norma Ferdu nedočkavě, když tam tak stála se stále aktivním vizorem pro dynamickou rozšířenou realitu, „přepni si to a popojedem.“
Dal si říct a odvedl svoji přítelkyni kamsi do virtuálního rozkvetlého háje za regály Obchodního domu Ráj.
(Už je to tady, 2021)
Ilustrace: Jaroslav Svoboda, 2021
